Naše příběhy a příhody s atopickým ekzémem
Jak jsme se vyrovnávali se zjištěním, že trpíme atopickým ekzémem? Jak posílit imunitu a co všechno člověka čeká za změny? Co používat a čemu se raději vyvarovat? A jak se z toho všeho nezbláznit a žít normální spokojený život?
Zjistili jsme, že máme ekzém
aneb jak se maminka dala do pláče kvůli pár pupínkům.
Genetika je hrozná věc. Jako malá holka jsem trpěla celkem lehkou formou atopického ekzému. Měla jsem ho jen na pár místech a navíc nijak zvlášť viditelných ostatním lidem a dětem. Moje maminka z toho byla sice hrozně nešťastná, ale mně to bylo celkem fuk. No co, tak jsem měla pár pupínků, bóže mami, ty toho naděláš. Když se těch pár pupínků objevilo na mém synovi, který ještě neměl ani dva roky, byla jsem z toho úplně stejně nešťastná, jako moje maminka. Říkala jsem si, jak to? Vždyť doma nepoužíváme žádnou klasickou chemii? Syna myjeme už od malinka jen přírodními mýdly, byl kojený do roka. Já sama používám přírodní kosmetiku...tak proč má ekzém? Když se mu rozjel po celém těle a v noci nemohl spát, jak se pořád škrabal, řekla jsem si DOST!
Hra na Sherlocka
aneb co ještě nemůžu jíst, pít a používat?!
Začala jsem se pídit po všech možných příčinách. Podle toho co vím a co jsem se dočetla na internetu, tak na atopický ekzém vadí časté mytí, zima, stres, snížená imunita a alergie na potraviny, chemikálie, kovy a roztoče. No, to samozřejmě není málo faktorů. Začala jsem u jídla. Vzpomněla jsem si, že mně samotné nejvíc vadilo vždycky mléko. Kompletně jsme synovi vyřadili mléko (jogurty, sýry, čokolády,...), potom citrusy (na ty je zase alergický manžel). Když se nám osypal po salátu, ve kterém byla jeho oblíbená cherry rajčátka, vynechali jsme z jídelníčku i všechno rajčatovité. Místo kravského mléka jsme začali používat rostlinná mléka a snažíme se jíst víc ovoce a zeleniny. Tedy převážně lokální druhy (jablka, hrušky, mrkve, atd.). Místo koupání každý večer koupeme každý druhý až třetí. Používáme jen přírodní kosmetiku. Prací prášek jsme vyměnili za prací prášek pro alergiky, začali jsme víc větrat a častěji vysávat. Výsledek se dostavil během týdne.
Jak se z toho všeho nezbláznit?
aneb přejít do normálu
Viděla jsem na synovi, jak mu vadí, že je osypaný. Jak si schovával ruce do rukávů a nejdřív ani nechtěl, abychom mu něco mazali. Snažila jsem se mu vysvětlit, že se nemá za co stydět, že to je normální a že se mu to brzy zahojí. Začali jsme si z těch pupínků dělat legraci. Zabralo to, nechal se potom i rád mazat. Navíc časem taky pochopil, že mu to pomáhá. Pozitivní přístup a dobrá nálada jsou přeci také velmi důležité, když se má člověk uzdravit. Pláčem a nešťastnými pohledy, kterými mě zahrnovala moje maminka, se nikdy nic nezlepšilo. Snažila jsem se z toho poučit. Do tří týdnů synovi ekzém krásně vymizel. Zůstalo mu jen pár flíčků na tvářích a sem tam něco málo po těle. Změna k lepšímu to byla veliká. S jídlem jsme postupně mohli trochu polevit. Občas si strčí do pusy, co by neměl a těžko mu člověk vysvětlí, že řetízek, který žužlá, může být vyrobený ze špatných kovů. Nebo že ten zaprášený balónek, co si s ním hraje náš pes, taky není zrovna dvakrát dobré dávat do pusy. Ekzém máme pod kontrolou, tak proč bych se zbytečně stresovala? Nemůžu ho přeci chránit před světem. Imunitu si musí vytvářet, jako každé zdravé dítě, objevováním světa kolem sebe. K tomu patří i prach, příroda, zvířata a občas i nějaká ta lumpárna.
Teď už jsme do jídelníčku zpět zařadili výjimečně nějaký mléčný výrobek (snažíme se mu dávat bio jogurty, bio tvarohy a pod.). Když mléko nejí každý den, tak je to dobré. Po dvou týdnech celkem intenzivního papání jogurtů se mu na tvářích opět udělalo pár pupínků. Takže je na tom stejně jako já. Může sem tam něco mléčného, když je to kvalitní výrobek bez zbytečných barviv, konzervantů a aromat. Jen se tím nemůže ládovat každý den.